Nemocí, které nám lidem hrozí, je skutečně nepřeberné množství. Trpět můžeme teoreticky tolika neduhy, že člověk až žasne. A zatímco se některé přenášejí z člověka na člověka, případně z jiného živého tvora na člověka, jiné jsou jenom naše ‚vlastní‘, ty, jež od nás ostatní dostat nemohou. Pokud jde o nemoci, které jsou nepřenosné, pak se my lidé nemusíme stranit těch, kdo je dostanou. Klidně můžeme trávit všechen svůj čas s někým, kdo má dejme tomu žaludeční vředy, protože jediná nepříjemnost, která z toho může vzejít, je ta, že budeme poslouchat nářky dotyčného, když ho to zrovna chytí.
U jiných, infekčních nemocí, bychom se ale měli adekvátně chránit, abychom se nenakazili. Protože někdy stačí i pouhý krátký kontakt s nemocným a chytíme to také. A pak je nám někdy trochu a někdy více nepříjemně a někdy je to třeba i skutečně zlé, zdraví a život ohrožující. A jak poznat, komu ve svém okolí se v dané chvíli raději vyhnout a komu ne? Na někom je jeho nakažlivá nemoc vidět na první pohled, a tak si od něj v rámci možností udržujeme odstup, a u někoho poznáme na první pohled i to, jakou nemocí trpí. A ví se tak, jak dotyčného léčit.
Ale jsou nemoci, které mohou probíhat klidně i skrytě a nenápadně, a přesto se jimi můžeme od někoho nakazit a třeba si tím i významně zkomplikovat život. A tak je třeba používat i antigenní testy, aby bylo jasno. Dnes už sice na rozdíl od minulosti nedosahují omezení související s koronaviry takové dramatické úrovně, ale stále je to nemoc, kterou je záhodno diagnostikovat a léčit. A právě s tím nám mohou i zmíněné testy pomoci. Lze si jimi snadno ověřit, co nás to právě trápí, a tak víme, jak postupovat dál. Abychom přinejmenším zbytečně nenakazili ty kolem sebe. Což nás sice v dnešní době obvykle neděsí, jenže kdo ví, kdy si nějaký ten vir zase zmutuje a začne nás zabíjet?