On má každý také i jiné zájmy, kam dává svůj volný čas. Někdo sbírá známky, jiné lepí papírové modely a ten třetí třeba štrykuje ponožky. Každý jsme jiný a každého také něco jiného baví. Dělat se s hlínou se nikomu moc nechce. Není to čistá práce. Inu, za tu radost, když vám kytka vykvete, nebo když pěkně roste to určitě stojí.
Moclipak stojí takový koníček? Inu, to máte stejně jako se vším jiným. Filatelista se může soustředit na známky drahé a vzácné, ale pak na to musí mít peníze. Nebo může sbírat takové, které jsou v jeho možnostech. Nu a u kytiček je to stejné, pokud člověk nechce nějaké exoty za drahé peníze, ale stačí mu ty normální a běžné, nemusí to tak hrubě zasáhnout do jeho rozpočtu. Kytičkáři jsou navíc taková velká rodina, takže k těm obyčejným kytkám lze přijít výměnou za jiné nebo dokonce zcela zadarmo. Já sám jsem jich rozdal na desítky.
Ovšem ani při dnešních cenách za hnojiva a vůbec za všechno vás nemusí kytičky poslat žebrem. Hnojit lze přírodně, například vylouhováním cibulových slupek, nebo na jaře lze udělat totéž s kopřivami. Jak se má s banánovými slupkami je sporné. Jedni tvrdí, že to kytkám pomáhá, druzí tvrdí že ne. Zde je nutná vlastní zkušenost.
Kytičky se dají pěstovat v hlíně, na což jsou potřeba květináče. Například plastové květináče hranaté. Ale lze je mít pouze ve vodě, čemuž se říká hydroponie. Klasickým příkladem takového pěstování může být potos, který prospívá v obyčejné lahvi třeba od zavařeniny. Kytky v domácnosti by být měly, a to třeba i v dětském pokoji. A děti samy by měly o ně pečovat, například pravidelně zalévat. Bude to jen k jejich prospěchu, rozhodně se tím nedá nic pokazit. Pokud budete zvažovat v budoucnosti o nějakém nákupu čehokoli co se kytek týká, nemusíte ani chodit ven nebo někam daleko. Postačí klinutí na odkaz výše. Ten vás přenese přímo do obchodu.